Služby webového designu
Druha svetova valka, neboli druha svetova valka (1. zari 1939 - 2. zari 1945), byl globalni konflikt mezi dvema koalicemi: Spojenci a mocnostmi Osy. Zucastnilo se ji temer vsech zemi sveta. Tanky a letadla hrali hlavni roli, letadla umoznila strategicke bombardovani mest a pouziti jedinych jadernych zbrani, kdy byly ve valce pouzity. Druha svetova valka byla nejsmrtelnejsim konfliktem v historii, ktery zpusobil smrt 60 az 75 milionu lidi. Miliony zemrely v dusledku masakru, hladomoru, nemoci a genocid, vcetne holokaustu. Po vitezstvi Spojencu byly Nemecko, Rakousko, Japonsko a Korea okupovany a nemecti a japonsti vedci byli souzeni za valecne zlociny.
Priciny druhe svetove valky zahrnovaly nevyresene napeti po prvni svetove valce a vzestup fasismu v Evrope a militarismu v Japonsku. Klicove udalosti predchazejici valce zahrnovaly japonskou invazi do Mandzsuska v roce 1931, spanelskou obcanskou valku, vypuknuti druhe sinoske-japonske valky v roce 1937 a anexe Nemecka Rakouska a Sudet. Druha svetova valka se obecne povazuje za zahajenou 1. zari 1939, kdy nacisticke Nemecko pod vedenim Adolfa Hitlera napadlo Polsko, po cemz Spojene kralovstvi a Francie vyhlasily Nemecku valku. Polsko bylo take napadeno Sovetskym svazem v polovine zari a rozdeleno mezi Nemecko a Sovetsky svaz podle paktu Molotov-Ribbentrop. V roce 1940 Sovetsky svaz anektoval pobaltske staty a casti Finska a Rumunska, zatimco Nemecko dobylo Norsko, Dansko, Belgii, Lucembursko a Nizozemsko. Po padu Francie v cervnu 1940 valka pokracovala predevsim mezi Nemeckem, nyni asistovanym fasistickou Italií, a Britskym imperiem a Britskym spolecenstvim, s boji na Balkane, ve Stredozemnim mori a Blizkem vychode, ve Vychodni Africe, vzdesne bitve o Britanii a Blitzu a namorni bitve o Atlantik. Do poloviny roku 1941 byly Jugoslavie a Recko take porazeny zememi Osy. V cervnu 1941 Nemecko napadlo Sovetsky svaz a otevrelo vychodni frontu.
V prosinci 1941 Japonsko napadlo americke a britske uzemi v Asii a Tichomori, vcetne Pearl Harboru na Havaji, coz vedlo k tomu, ze Spojene staty vstoupily do valky proti Ose. Japonsko dobylo velkou cast pobrezi Ciny a Jihovychodni Asie, ale jeho postup v Tichomori byl zastaven v cervnu 1942 v bitve u Midway. Na zacatku roku 1943 byly sily Osy porazeny v Severni Africe a u Stalingradu v Sovetskem svazu. Spojenecka invaze do Italie v cervenci vedla k padu jejiho fasistickeho rezimu a spojenecke ofenzivy v Tichomori a Sovetskem svazu donutily Osu k ustupu na vsech frontach. V roce 1944 zapadni Spojenci napadli Francii v Normandii a Sovetsky svaz postoupil do stredni Evropy. Japonsko take utrpelo velke prohry, vcetne zmrzaceni sveho namornictva Spojenymi staty, ztraty klicovych ostrovu v zapadnim Tichomori a porazek v Barme.
Valka v Evrope skoncila osvobozenim nemeckych okupovanych uzemi a invazi spojencu do Nemecka, ktere vyvrcholily dobytim Berlina sovetskymi vojsky a bezpodminkecnou kapitulaci Nemecka 8. kvetna 1945. Dne 6. a 9. srpna shodily USA atomicke bomby na Hirosimu a Nagasaki, coz nasledovala sovetska invaze do japonsky okupovaneho Mandzsuska. Japonsko oznámilo svou bezpodminkecnou kapitulaci 15. srpna a podepsalo kapitulacni dokument 2. zari 1945. Druha svetova valka zmenila politicke, ekonomicke a socialni struktury sveta a vytvorila zaklad pro mezinarodni vztahy po zbytek 20. stoleti az do 21. stoleti. Organizace spojenych narodu byla vytvorena pro podporu mezinarodni spoluprace a predchazeni budoucim konfliktum, pricemz vitezne velmoci - Cina, Francie, Sovetsky svaz, Velka Britanie a USA - se staly stálými cleny jeji Bezpecnostni rady. Sovetsky svaz a USA se staly soupezicimi supervelmocemi, coz vytvorilo podminky pro studenou valku. V dusledku zniceni Evropy vliv jeji velmoci upadal, coz spustilo dekolonizaci Afriky a Asie. Mnoho zemi, jejichz prumysl byl poskozen, smerovalo k ekonomicke obnove a expanzi.
Datum zacatku a konce
Viz take: Seznam casovych os druhe svetove valky
Casove osy druhe svetove valky
Chronologicky
Predehra
Udalosti (v Asii v Evrope)
Nasledky
- 1939
- 1940
- 1941
- 1942
- 1943
- 1944
- 1945
- Nasledky
Podle tematu
Priciny (Diplomacie)
Vyhlášení valky
Bitvy Operace
Podle bojiste
Bitva o Evropu letecke operace
Vychodni fronta Projekt Manhattan
Domaci fronta ve Velke Britanii
Kapitulace armad Osy
vte
Vetsina historiku se shoduje, ze druha svetova valka zacala nemeckou invazi do Polska 1. zari 1939 a britskym a francouzskym vyhlasenim valky Nemecku o dva dny pozdeji.[1] Data pro zacatek valky v Tichomori zahrnuji zacatek druhe sinos-japonske valky 7. cervence 1937 nebo drivejsi japonskou invazi do Mandzsuska 18. zari 1931.[2][3][4][5] Dalsi navrhovana pocatecni data zahrnuji italskou invazi do Abysinie 3. rijna 1935.[6] Britsky historik Antony Beevor povazuje za zacatek druhe svetove valky bitvy u Chalchin-Golu, ktere se vedly mezi Japonskem a silami Mongolska a Sovetskeho svazu od kvetna do zari 1939.[7] Jini povazuji spanelskou obcanskou valku za zacatek nebo predehru k druhe svetove valce.[8][9]
Datum konce války také není všeobecně uznáváno. V té době bylo obecně přijímáno, že válka skončila příměřím z 15. srpna 1945 (Dne V-J), spíše než formální kapitulací Japonska 2. září 1945, která oficiálně ukončila válku v Asii. Mírová smlouva mezi Japonskem a Spojenci byla podepsána v roce 1951.[10] Smlouva z roku 1990 týkající se budoucnosti Německa umožnila sjednocení Východního a Západního Německa.[11] Žádná formální mírová smlouva mezi Japonskem a Sovětským svazem nebyla nikdy podepsána, ačkoli stav války mezi oběma zeměmi byl ukončen Sovětsko-japonskou společnou deklarací z roku 1956, která také obnovila plné diplomatické vztahy mezi nimi.[12][13]
Pozadí
Hlavní článek: Příčiny druhé světové války
Následky první světové války
Shromáždění Společnosti národů, konané v Ženevě ve Švýcarsku (1930)
První světová válka radikálně změnila evropskou politickou mapu. Nejvýznamnější státy Ústředních mocností přišly o území ve svých příslušných mírových smlouvách na konci konfliktu. Nové národní státy vznikly rozpuštěním rakousko-uherské, osmanské a ruské říše.[14]
Aby se zabránilo budoucí světové válce, byla v roce 1920 na Pařížské mírové konferenci založena Společnost národů. Primární funkcí organizace bylo předcházet ozbrojeným konfliktům prostřednictvím kolektivní bezpečnosti, vojenského a námořního odzbrojení, jakož i řešení mezinárodních sporů mírovými vyjednáváními a arbitráží.[15]
Navzdory silnému pacifistickému cítění po první světové válce se v několika evropských státech objevil iredentistický a revanšistický nacionalismus.[16] Tyto nálady byly obzvláště výrazné v Německu kvůli významným územním, koloniálním a finančním ztrátám uloženým Versailleskou smlouvou. Na základě smlouvy Německo ztratilo asi 13 procent svého domácího území a všechna svá zámořská državy, zatímco anexe jiných států Německem byla zakázána, byly uloženy reparace a byly stanoveny limity pro velikost a schopnosti ozbrojených sil země.[17]
Německo a Itálie
Německá říše byla rozpuštěna během německé revoluce v letech 1918–1919 a byla vytvořena demokratická vláda, později známá jako Výmarská republika. V období mezi světovými válkách docházelo ke sporům mezi příznivci nové republiky a nekompromisními odpůrci na politické pravici i levici. Itálie jako spojenec Dohody učinila určité poválečné územní zisky; italští nacionalisté však byli rozhořčeni tím, že sliby dané Spojeným královstvím a Francií za vstup Itálie do války nebyly v mírové dohodě naplněny. V letech 1922 až 1925 se fašistické hnutí vedené Benitem Mussolinim chopilo v Itálii moci s nacionalistickým, totalitárním a třídně kolaboracionistickým programem, který zrušil zastupitelskou demokracii, potlačil socialistické, levicové a liberální síly a uplatňoval agresivní expanzionistickou zahraniční politiku zaměřenou na to, aby se Itálie stala světovou mocností, přičemž slibovalo vytvoření "Nové římské říše".[18]
Adolf Hitler na politickém shromáždění německých nacistů v Norimberku, srpen 1933